Literární směry a epochy | Baamboozle - Baamboozle

v 50. letech 20. století tato skupina amerických autorů odmítala materialismus a konformitu, oslavovala svobodu, spontánnost a nekonvenční způsob života, jak to ukazuje Allen Ginsberg nebo Jack Kerouac.

Beat generation (beatníci)

američtí autoři, kteří po první světové válce ve 20. letech 20. století vyjadřovali pocity ztráty iluzí a hledání smyslu, jako Ernest Hemingway nebo F. Scott Fitzgerald.

ztracená generace (Lost generation)

francouzští básníci druhé poloviny 19. století, kteří žili bouřlivým životem a psali o dekadenci, utrpení a kráse, jako Charles Baudelaire, Paul Verlaine nebo Arthur Rimbaud.

Prokletí básníci

ve 40. letech 20. století se soustředila na městskou poezii, každodennost a existenciální témata, jak ukazují básně Jiřího Koláře nebo Ivana Blatného.

Skupina 42

avantgardní umělecká skupina působící ve 20. letech 20. století, která propagovala poetismus, optimismus a oslavu moderního života, jak vidíme u Vítězslava Nezvala nebo Jaroslava Seiferta.

Devětsil

začátkem 20. století se tato skupina básníků bouřila proti konvencím a vyjadřovala vzdor a individualismus, jak je patrné u Františka Gellnera nebo Stanislava Kostky Neumanna.

generace buřičů

v 90. letech 19. století usilovala o uměleckou svobodu, individualismus a společenskou kritiku, jak to dokazuje dílo Josefa Svatopluka Machara nebo Antonína Sov

česká moderna

v 70. a 80. letech 19. století prosazovali uměleckou kvalitu a světovost české literatury, jak dokládají básně Jaroslava Vrchlického nebo Julia Zeyera.

lumírovci

působili v 60. a 70. letech 19. století a zdůrazňovali národní tematiku a vlastenectví, jak ukazují například díla Elišky Krásnohorské nebo Svatopluka Čecha.

ruchovci

skupina českých básníků a prozaiků působících v 50. a 60. letech 19. století, prosazovala moderní literaturu, společenskou angažovanost a občanskou poezii, jako Jan Neruda nebo Vítězslav Hálek.

májovci

od druhé poloviny 20. století se vyznačuje hrou s textem, ironií, parodií a mícháním žánrů i stylů, jak to najdeme třeba u Umberta Eca nebo v postmoderní próze Milana Kundery.

postmodernismus

v polovině 20. století zachycovalo odcizení a nesmyslnost existence prostřednictvím nelogických dialogů a situací, jak ukazují Beckettovo Čekání na Godota nebo Havlovy hry.

absurdní drama

v polovině 20. století propojoval realitu s magickými a fantastickými prvky, aniž by je vysvětloval, jak to činí například Gabriel García Márquez ve Sto roků samoty.

magický realismus

byl oficiálním uměleckým směrem zejména ve 40.–50. letech 20. století, oslavoval dělnickou třídu, kolektivismus a budování socialismu, jak je vidět v dílech Majakovského nebo Fučíka.

socialistický realismus

vznikl v první polovině 20. století a kladl důraz na úzkost, svobodu a odpovědnost jedince ve světě bez pevného smyslu, jak to zachycují Sartrova nebo Camusova díla.

existencialismus

ve 20. století tyto směry experimentovaly s formou, jazykem a významy, vyjadřovaly chaos moderní doby a hledaly nové způsoby uměleckého vyjádření, jak vidíme u Apollinaira nebo Nezvala.

Modernismus a avantgarda (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)

na konci 19. století a počátku 20. století přinesla důraz na individualitu, subjektivní vnímání světa, náladovost a estetiku, jak ukazují verše Baudelaira nebo Verlainea.

Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)

na konci 19. století rozvíjel myšlenky realismu a zdůrazňoval vliv prostředí a dědičnosti na lidský osud, jak to zachycují například romány Emila Zoly.

naturalismus

v druhé polovině 19. století usiloval o pravdivé, objektivní zobrazení každodenní reality, včetně sociálních problémů, jak to vidíme u Balzaca nebo Tolstého.

realismus

v první polovině 19. století kladl důraz na individualitu, svobodu, cit a vzdor proti společenským normám, jak ukazují básně Byrona nebo dílo Victora Huga.

romantismus

na přelomu 18. a 19. století vyjadřoval citovost, touhu po přírodě a návrat k lidové slovesnosti. Nejvýraznějším představitelem je Goethe.

preromantismus

v 18. století zdůrazňovalo víru v pokrok, vzdělání a rozumové vysvětlení světa, což ukazují spisy Voltaira nebo Diderotovy Encyklopedie.

osvícenství

v 17. a 18. století prosazoval řád, rozum, pravidla a napodobování antických vzorů, jak je patrné například v dílech Molièra nebo Racina.

klasicismus

ovládlo umění a literaturu v 17. století a na začátku 18. století, vyznačovalo se silnými emocemi, patosem, kontrasty a hlubokou náboženskou vírou, jak ukazuje například Bridelova báseň Co Bůh? Člověk? nebo Calderónova hra Život je sen.

baroko

vznikl ve 14. století a kladl důraz na vzdělanost, lidskou svobodu a rozvoj osobnosti, což se projevilo v dílech Erasma Rotterdamského nebo Tomáše Mora.

humanismus

V 14. až 16. století se vracela k antickým ideálům, oslavovala krásu přírody, rozum a individualitu člověka, jak to dokazuje například Leonardo da Vinci nebo Boccaccio.

renesance

Historické období, které se rozprostírá od 5. do 15. století a byl charakterizován silným vlivem křesťanství, zaměřoval se na duchovní literaturu, hagiografie a hrdinské eposy, jako je Píseň o Rolandovi nebo Legenda o svaté Kateřině.

středověk

vznikla zhruba v 8. století př. n. l. a trvala do 5. století n. l., kdy se ve starověkém Řecku a Římě kladl důraz na rozum, harmonii, krásu, mytologii a ideál člověka, jak ukazují například Homérovy eposy nebo Sofoklova Antigona.

antika