Jako kdysi ke Krokovi, tak chodili také k Libuši z blízka i z daleka lidé ve svých rozepřích. K její moudrosti se utíkali žádat o nález. A ona spravedlivě soudíc, činila moudrá narovnání mezi odpornými stranami.

Zde leží kosti Antonína Sovy. Co tropil, slovník nebo Flajšhans poví. Za svého mládí veselou byl kopou, šelť jako mnozí Boreckého stopou.

Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte.

Pozastavte se maličko, ó křesťané rozmilí, Chci vám v krátkosti oznámit tento příběh pravdivý; Co se vskutku vpravdě stalo v Josefínském oudolí, To blíže města Liberce, však se to každý dozví

Za trochu lásky šel bych světa kraj šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý šel v lednu, ale v duši věčný máj šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy šel pouští a měl v srdci perly rosy za trochu lásky šel bych světa kraj. Jak ten...

Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly Přikládá plnou lopatu uhlí A že jen z člověka světlo se rodí Tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí V praméncích drátů nad městem plují V radostná světla se rozsvěcují Antoníne, Antoníne, Antoníne.

Roku od narození Páně 1119 Dne 30. července ve středu, když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil starou, a velmi pevnou zeď...

Daidalův zločin nezůstal utajen. Nějaký pozdní chodec uviděl, co se stalo, a udal pachatele. Daidalos věděl, že neujde trestu, a proto včas prchl i se synkem Ikarem na ostrov Krétu. Krétský král Minós je uvítal s radostí na svém hradě...

Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.

Nikdo neodpovídal. Polední zvonek zacinkal. Stále nikdo nepromluvil. Frodo pohlédl na všechny tváře, ale nebyly obráceny k němu. Celá Rada seděla se sklopenýma očima jako v hlubokém zamyšlení. Padl na něho veliký děs...

Mám tebe k jasnému dni léta pøirovnat? Není tak líbezný ani tak srdci milý: vždy v máji opírá se vichr do poupat a lét, léto též trvá jen krátkou chvíli; nìkdy to nebeské oko až pøíliš žhne a jindy jeho tváø nevyjde zase z tmy,

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.