A z pod lesa, lesa hustého vzav se tu odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí, a na tom na koni bohatýr Muromec, Muromec ze slavného města Muroma.

Nikdo neodpovídal. Polední zvonek zacinkal. Stále nikdo nepromluvil. Frodo pohlédl na všechny tváře, ale nebyly obráceny k němu. Celá Rada seděla se sklopenýma očima jako v hlubokém zamyšlení. Padl na něho veliký děs...

Byl jeden chudobný otec a měl dvě děti, Jeníčka a Mařenku. On chodíval do lesa dřevo porážet a nemohl na děti pozor dávat; proto když jim, malým dětem, matka umřela, oženil se, aby měly děti zase matku. Ale ta druhá matka nebyla hodná...

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Jako kdysi ke Krokovi, tak chodili také k Libuši z blízka i z daleka lidé ve svých rozepřích. K její moudrosti se utíkali žádat o nález. A ona spravedlivě soudíc, činila moudrá narovnání mezi odpornými stranami.

Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.

Mám tebe k jasnému dni léta pøirovnat? Není tak líbezný ani tak srdci milý: vždy v máji opírá se vichr do poupat a lét, léto též trvá jen krátkou chvíli; nìkdy to nebeské oko až pøíliš žhne a jindy jeho tváø nevyjde zase z tmy,

DESDEMONA Kdo je to? Othello? OTHELLO Já, Desdemono. DESDEMONA Lehnete si, můj pane? OTHELLO Pomodlila ses na noc, Desdemono? DESDEMONA Pomodlila.

Učitel se při hodině přírodovědy ptá Honzíka: „K čemu slouží ucho?“ „Prosím, k držení hrnků.“

Roku od narození Páně 1119 Dne 30. července ve středu, když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil starou, a velmi pevnou zeď...

Zde leží kosti Antonína Sovy. Co tropil, slovník nebo Flajšhans poví. Za svého mládí veselou byl kopou, šelť jako mnozí Boreckého stopou.

Pozastavte se maličko, ó křesťané rozmilí, Chci vám v krátkosti oznámit tento příběh pravdivý; Co se vskutku vpravdě stalo v Josefínském oudolí, To blíže města Liberce, však se to každý dozví

Daidalův zločin nezůstal utajen. Nějaký pozdní chodec uviděl, co se stalo, a udal pachatele. Daidalos věděl, že neujde trestu, a proto včas prchl i se synkem Ikarem na ostrov Krétu. Krétský král Minós je uvítal s radostí na svém hradě...