v druhé polovině 19. století usiloval o pravdivé, objektivní zobrazení každodenní reality, včetně sociálních problémů, jak to vidíme u Balzaca nebo Tolstého.

vznikla zhruba v 8. století př. n. l. a trvala do 5. století n. l., kdy se ve starověkém Řecku a Římě kladl důraz na rozum, harmonii, krásu, mytologii a ideál člověka, jak ukazují například Homérovy eposy nebo Sofoklova Antigona.

francouzští básníci druhé poloviny 19. století, kteří žili bouřlivým životem a psali o dekadenci, utrpení a kráse, jako Charles Baudelaire, Paul Verlaine nebo Arthur Rimbaud.

v polovině 20. století zachycovalo odcizení a nesmyslnost existence prostřednictvím nelogických dialogů a situací, jak ukazují Beckettovo Čekání na Godota nebo Havlovy hry.

na přelomu 18. a 19. století vyjadřoval citovost, touhu po přírodě a návrat k lidové slovesnosti. Nejvýraznějším představitelem je Goethe.

skupina českých básníků a prozaiků působících v 50. a 60. letech 19. století, prosazovala moderní literaturu, společenskou angažovanost a občanskou poezii, jako Jan Neruda nebo Vítězslav Hálek.

V 14. až 16. století se vracela k antickým ideálům, oslavovala krásu přírody, rozum a individualitu člověka, jak to dokazuje například Leonardo da Vinci nebo Boccaccio.

Historické období, které se rozprostírá od 5. do 15. století a byl charakterizován silným vlivem křesťanství, zaměřoval se na duchovní literaturu, hagiografie a hrdinské eposy, jako je Píseň o Rolandovi nebo Legenda o svaté Kateřině.

v 90. letech 19. století usilovala o uměleckou svobodu, individualismus a společenskou kritiku, jak to dokazuje dílo Josefa Svatopluka Machara nebo Antonína Sov

ovládlo umění a literaturu v 17. století a na začátku 18. století, vyznačovalo se silnými emocemi, patosem, kontrasty a hlubokou náboženskou vírou, jak ukazuje například Bridelova báseň Co Bůh? Člověk? nebo Calderónova hra Život je sen.

působili v 60. a 70. letech 19. století a zdůrazňovali národní tematiku a vlastenectví, jak ukazují například díla Elišky Krásnohorské nebo Svatopluka Čecha.

vznikl v první polovině 20. století a kladl důraz na úzkost, svobodu a odpovědnost jedince ve světě bez pevného smyslu, jak to zachycují Sartrova nebo Camusova díla.

v 17. a 18. století prosazoval řád, rozum, pravidla a napodobování antických vzorů, jak je patrné například v dílech Molièra nebo Racina.